Romeo byl náš veliký fešák (bylo mu ostatně i přezdíváno), čehož si byl patřičně vědom. Náležitě dbal o svůj zevnějšek důsledným obcházením louží, kaluží a jiných nečistot. O svou dobrou pověst se staral i pečlivým výběrem kandidátů na společenský styk. Z tohoto seznamu byli vyřazeni psi nečistí, nezodpovědní, dětinští, veškerá štěňata kromě vlastních potomků a jiné podvratné živly (s výjimkou fen všech ras a velikostí, jejichž pozornost byla samozřejmě vždy žádána). Romeo byl zkrátka aristokrat se vším všudy.

Na svoji samozvanou šlechtickou hodnost byl však ochoten okamžitě zapomenout, byl-li postaven před objekt ze všech nejdůležitější – coursingový střapec. V takovém případě bylo v rámci zápalu boje nutno zapomenout, že bláto je špinavé, koňský trus smrdí a voda je mokrá. I zdvořilostní konverzace se sličnými chrticemi se odkládala na okamžik, kdy byl záludný střapec totálně zneškodněn a usmrcen. Svoje coursingové umění ověnčil mnoha cennými tituly. Největším úspěchem Romea byl nejvyšší bodový zisk dne na Mistrovství Evropy ve švýcarském Lotzwillu v roce 2007. Bohužel skutečnost, že dlouhosrstý vipet dosud nebyl uznán FCi, neumožnila udělení titulu.

Kromě coursingu se Romeo rád věnuval chrtím dostihům a agility. V druhém zmiňovaném nám však nikdo, kromě členů domovského cvičiště v Karlových Varech neuvěří, jelikož Romeo došel k závěru, že tréninky jsou pro něj dostatečným vyžitím, zatímco závody byly vítanou možností k seznamování se se spoustou nádherných fenek (dost často i hárajících). Na dogtrekking Romeo zastával názor: „Nic se nemá přehánět“.